Nevarím, nevaríš, nevaríme!

Vyrůstat v bohaté rodině, kde se s vámi zachází jako s urozeným pánem, není vždy jednoduché. Nejvíce se vzpomíná na vydatné druhé snídaně, které se u nás nazývaly rakousko-uherské – villásreggeli. Právě na ty vždy dorazil dědeček a už se podával i guláš. Na stole se objevovaly třeba smažené ledvinky, omeleta z mozku, ovarové koleno s křenem – z jídla se kouřilo a vůně se linula až do ulice, to si ani neumíte představit! A to byla teprve druhá snídaně, ještě ani svačina! Babička říkávala: „Nejtěžší je se najíst – pak už to jde samo!“ Neumím vařit, ty neumíš vařit, my neumíme vařit… ale vzájemně se radíme, jak přežít dlouhé nedělní dopoledne bez nervů.