Moje (tak trochu) fingovaná svatba

Základní pravidlo pro jednorázové schůzky je mít vždy připravenou cestu ven. Žádné sliby, žádné pouto. Rychle dovnitř, rychle ven – a to myslím vážně. A druhé, méně známé pravidlo? Nikdy si nenechte najmout koordinátorku svatby z řad svých náhodných známostí. Je to komplikovaný příběh. Původně měla svatba být jen předstírání, ale tajnost se nepodařila udržet. A ona si teď myslí, že jsem strašný člověk. Domnívá se, že jsem zamilovaný do ženy, kterou mám brát, a spoustu dalších věcí, ale neví, co se skutečně stalo. Netuší, že se do mě ona sama zamiluje, až tohle všechno skončí. Nechápe, že naše setkání nebylo jen tak ledajaké. Myslí si, že už se to nemůže opakovat, že mám někoho jiného. Ale nikdo jiný neexistuje. Jsem zaujatý jen jí. A od chvíle, kdy jsme se s ní sblížili, jsem věděl, že je to ta jediná.