Mandel sonetů

Nové sonety Miloň Čepelka představují drobnou, ale působivou ukázku jeho bohatého tvůrčího světa. I když ho nelze srovnávat s Ivanem Blatným, jehož dílo pomohl zviditelnit, musíme ocenit jeho schopnost vyjadřovat se v různých poetických formách a jeho trvalé zaujetí světem. Čepelka, který se věnuje herectví, psaní her, scénářů, písňových textů, prózy i poezie, se nyní obrací k sonetu – formě, která mu je blízká stejně jako haiku. Jeho sonety okouzlují kombinací poetičnosti a prostoty, neobvyklými slovy, kterými s lehkostí obohacuje moderní jazyk, a hlubokým osobním prožitkem, který se skrývá v precizní formě. Připomínají tak tvorbu Ivana Blatného, ale na rozdíl od něj Čepelka nachází radost v lásce a sdílené úctě k minulosti, což se odráží v milostné atmosféře jeho veršů. Tato sbírka je vyznáním a oslavou krásy ve všech jejích podobách, poezie přístupná každému, protože básník věří, že „staré formy v čase zmatků udržují řád“. Je to dárek, který se vejde do dámské kabelky, ale i do knihovny, kde se neztratí mezi velkými knihami, a ty se ho naopak nebudou dotýkat žárlivostí.