Druhý mandel sonetů

Druhý soubor sonetů Miloně Čepelky, Mandel sonetů, je o něco mladší než jeho první. Jako u každého mladšího sourozence, i zde se možná projevuje větší odvaha a rozpustilost, opírající se o sílu a zkušenost prvního. Alespoň tak se zdá na první pohled. Při bližším zkoumání však objevíte i další, včetně temnějších tónů, které se skrývají i za vnější veselostí. Autor se naštěstí vyhýbá povrchnímu pesimismu a bezbřehé negaci. Jak kdysi řekl jeden moudrý člověk, i disharmonie může vést k vykoupení v harmonii. A právě vykoupení je zde klíčové, ne pouhé užívání si příjemných zvuků. Kdyby se autor omezil jen na to, připomínal by hudebníka, který se zasekl na jednoduché tónině bez hloubky. U Miloně Čepelky se takového omezení bát nemusíme. Je příliš zralý, zkušený a talentovaný na to, aby neuměl mistrně kombinovat světlo a stín, a vždy končit nadějným akordem. Dopřejte si tento mandel poetických lahůdek a vybírejte si, co vám nejvíce chutná. A nezapomeňte: Člověk je tak starý, jak živě cítí. To vám sděluje básník, který dokáže zapálit nejen sám sebe, ale i naši fantazii a probudit v nás to nejlepší.