Soubor drobných próz, které vznikly ve 30. a 40. letech a vyšly v útlém sešitku. Jsou to texty evokující staré fotografie. Dojmy a obrazy místy převažují nad dějovou linkou a je z nich znát Čepovo pevné ukotvení v hanácké rovině, kde se roku 1902 narodil a na kterou v méně šťastných dnech pařížského exilu stále vzpomínal. V hlavěse mu komíhaly obrazy: návsi pod sněhem, ospalých oken, bílých střech a náhle zelenající se hrušně, kývající zvolna listnatými haluzemi...