Dům zelených přízraků

Román z roku 1968 představuje Běhounkův první čistě sci-fi počin. Vznikl z dřívějšího díla Případ profesora Hrona (1947), které autor v roce 1968 mírně upravil a znovu vydal. Běhounek v něm navazuje na tradici Julese Verna a jeho Vynálezu zkázy, varuje před nebezpečím nekritického využívání technických inovací a ukazuje osud vědce zaslepeného svým objevem. Příběh byl zřejmě inspirován nedávným použitím atomové bomby, které v té době intenzivně rezonovalo ve společnosti. Román je určen pro dospělé a je považován za Běhounkovo nejkvalitnější dílo.