Druss, vládce sekery, byl námětem k pověstem — příběhy o mocném válečníkovi se vyprávěly po celé zemi. Ale jak příběhy s vyprávěním rostly, Druss sám stárnul. Obrátil se zády ke slávě a stáhl se do svého horského doupěte vysoko v opuštěné krajině. Tam prošedivělý starý válečník žil ve společnosti sněžných levhartů.Tam čekal na svého starého nepřítele smrt. Daleko dole se na pochod vydala barbarská horda. Vše, co stálo mezi ní a lidem Drenaje, byla mocná pevnost se šesti hradbami, která nebyla nikdy dobyta. Ale teď ji drželi slabí, prodejní a demoralizovaní. Velká citadela byla odsouzena k zániku. Boj byl beznadějný. Druss váhavě souhlasil, že přijde ze svého ústraní, aby tento poslední, beznadějný zápas vedl. Schází dolů ze svých hor a bojuje na život a na smrt. Ztracené případy pro něj nic neznamenají — tisíckrát bojoval v bitvách prohlašovaných předem za prohrané v řadě zemí... Copak takový hrdina jako Druss nemůže inspirovat novou řadu pověstí...? -- zdroj: legie.info --