Lautréamont vydal své stěžejní dílo, Zpěvy Maldororovy, v roce 1869 v Bruselu na vlastní náklady. Kniha se však kvůli obavám nakladatelů nedostala do běžného prodeje. Kromě Zpěvů se dochovalo jen šest jeho dopisů a sbírka esejů s názvem Poesie. Isidore Ducasse zemřel v Paříži 24. listopadu 1870 během německého obléhání, za zcela nejasných okolností a v osamění. Až do roku 1890 vyšlo Zpěvů pouze druhé vydání, ale jejich význam si uvědomilo jen málo lidí. Skutečného uznání se dílo dočkalo až na počátku 20. století, kdy se k němu přihlásili umělci avantgardy a Zpěvy byly vydány potřetí (1918). Tento okamžik znamenal první úspěch Isidora Ducasse, byť až po jeho smrti. Surrealisté byli zaujati podivností obrazů a stylem knihy a považovali Lautréamonta za jednoho ze svých předchůdců. André Breton jej dokonce zařadil do svého slavného surrealistického „rodokmenu“ v Prvním manifestu surrealismu a později o Zpěvech napsal, že „skvějí se nesrovnatelným leskem“ a „sublimují celý moderní život“. Doslov Bruno Solařík.