Elsie už nikdy nechtěla zpět do Silvabonu. Bála se moci, kterou nad ní měl jeho samotářský král, a bolesti, kterou jí mohl způsobit. Ještě víc ji ale trápilo, že dokázal ublížit i sám sobě. Felipe na Elsie nezapomněl ani na okamžik. Při jediném vyslovení jejího jména v něm ožila všechna vzpomínka. Měli jen jednu noc, jedinou příležitost udělat to, co v srdci cítili jako správné, ne to, co jim radil rozum. Věřili, že to je cesta ke svobodě, protože svoboda pro ně znamenala vědomí, že je někdo miluje.