Za Volhou není země

Román Za Volhou není země, napsaný Vasilijem Grossmanem několik let po skončení druhé světové války, se pevně etabloval v sovětské válečné literatuře. Jeho síla spočívá v bezprostřednosti, silném lidském poselství a autorově snaze pochopit složité příčiny a motivace, které formují dějiny a ovlivňují osudy lidí a národů. Přestože román zůstal nedokončenou částí rozsáhlejší epopeje a postrádá hlubokou psychologickou propracovanost postav a komplexní propojení historických událostí s individuálními osudy, jaké známe u Šolochova nebo Tolstého, jeho hodnota tkví v autenticitě a upřímnosti autorova svědectví. Grossman mistrně skládá mozaiku válečných událostí, drobných postřehů, filozofických úvah a živých portrétů sovětských vojáků a jejich rodin, a to jak v zázemí, tak přímo v ohroženém Stalingradu. Vytváří tak monumentální a sugestivní obraz jedné z nejvýznamnějších bitev druhé světové války.