Panta rhei

V roce 1963, krátce před svou smrtí, dokončil Vasilij Grossman román Panta rhei, vrchol své tvorby. Toto poslední dílo je silnou kritikou stalinského režimu, zobrazením útlaku v širém kontextu ruské historie. Myšlenka starověkého filozofa Hérakleita, že se člověk nemůže dvakrát dotknout stejné řeky, se děsivě potvrzuje v osudu Ivana Grigorjeviče. Po třiceti letech strávených v sovětských pracovních táborech se vrací do svého domova, ale zjišťuje, že nic už není tak, jak si to pamatuje. Román podává otřesné svědectví o stalinském teroru, podobné tomu, co známe například z Černé knihy komunismu, avšak v umělecké podobě a skrze osudy jednotlivých postav. Grossmanův hrdina nenachází porozumění pro své zážitky, protože i život mimo tábory byl během stalinského režimu poznamenán strachem a nesvobodou. Pro autora i jeho postavu není nejhorší samotné utrpení, ale osamělost, ve které s ním zůstávají.