Vladislav Jindřich

Vzhled českého knížete a moravského markraběte Vladislava Jindřicha zůstává neznámý, přesto se jeho příběh opakovaně objevuje v uměleckých dílech (jak dokládá i přebal této knihy). Za svého života si Vladislav Jindřich nechal vyrobit jezdeckou pečeť, kterou používal v letech 1213 až 1222. Nejúplnější otisk této pečeti se nachází na listině pro Štěpána z Medlova z 27. dubna 1218. Je možné, že právě Vladislava Jindřicha zpodobnili ve štýrském klášteře Mariazell ve druhé čtvrtině 15. století, nedlouho před rokem 1438, na soše modlícího se markrabského páru. Historické malby se však častěji zaměřovaly na smíření z roku 1197, které ztvárnil i Josef Matyáš Trenkwald v letech 1852–1854 na Královském letohrádku pod vedením Christiana Rubena. Jde o tři různé motivy a tři různé interpretace. Vladislav Jindřich, nejmladší syn českého krále Vladislava, je znám především tím, že v prosinci 1197 abdikoval a uvolnil knížecí stolec svému staršímu bratru Přemyslovi. Sám se pak spokojil s titulem markraběte a vládou nad Moravou. Jeho vláda trvala čtvrtstoletí (1198–1222), ale nikdy se nestal plnohodnotným vládcem země. Markrabský titul byl úzce spojen s rokem 1197 a v prvních desetiletích 13. století vyjadřoval vztah k českému králi. Mezi lety 1212 a 1222 se začalo posilovat moravské zemské vědomí, což vedlo k inovacím, vzniku prvních městských obcí a ražbě nové mince. To vše přispělo k vzniku druhého centra v rámci přemyslovských držav. Tato zvláštní dvojakost zemských poměrů ztěžovala správu, ale postupem času sílila a stala se součástí přemyslovského dědictví. Vzniklo tak místo paměti, kde se propojil odkaz markraběte Vladislava Jindřicha s dlouhodobou proměnou knížecích Čech a údělné Moravy v Čechy královské a Moravu markrabskou.