Viva Cuba Libre: Tři války za kubánskou nezávislost, 1868-1898

Po odchodu španělských vojsk z poslední pevnosti v Americe v lednu 1826 zbývaly Španělsku v západní hemisféře pouze Kuba a Portoriko. Kuba byla pro Madrid důležitější a dostávala i větší pozornost. Španělsko sice částečně vyhovělo ekonomickým požadavkům místní kreolské elity, ale v politických otázkách nechtělo ustoupit. To vedlo ke vzniku hnutí usilujícího o připojení Kuby k USA. Tato hrozba přiměla Španělsko k dalším slibům směrem ke kreolské společnosti, které však nebyly reálně splněny. V říjnu 1868 tak vypuklo povstání, které zasáhlo celou východní Kubu a trvalo deset let. První válka za kubánskou nezávislost skončila vyčerpáním obou stran a kompromisem, který nebyl uspokojivý pro žádnou z nich. Nespokojení stoupenci nezávislosti se pokusili o další povstání, tzv. Maličkou válku, ale byli brzy poraženi. Od počátku devadesátých let se v exilu v USA připravoval další konflikt pod vedením José Martího. Vypukl v únoru 1895 a i přes Martího brzkou smrt nebylo Španělsko schopno povstalce po tři roky porazit. Válka způsobila hospodářský rozvrat, který poškodil obchodní zájmy Spojených států. Tyto zájmy vedly k americko-španělské válce v roce 1898, která znamenala konec španělské nadvlády na Kubě. Americký zásah tak ukončil třetí válku za kubánskou nezávislost a zásadně ovlivnil americko-kubánské vztahy na celé století.