Velebnost, melancholie, hrůza

Karel Klostermann (1848–1923) je v české literatuře známý především jako autor, který ve svých dílech zachytil jedinečný obraz „staré Šumavy“. Jeho romány Ze světa lesních samot (1891) a V ráji šumavském (1893) ukazují české jihozápadní pohraničí, které během krátké doby proměnila přírodní katastrofa způsobená lidskou chamtivostí, a tím zničila jeho staletou podobu a uspořádání. Napětí mezi tím, co bylo a co je, je důležité i pro strukturu této sbírky šesti povídek. Tajemný název Velebnost, melancholie, hrůza, pocházející z povídky Schovanec, upozorňuje na zásadní, ale často přehlížený rys Klostermannovy tvorby – na spojení věrného popisu skutečnosti s romantickou představivostí. Tato sbírka vybírá z povídkové knihy V srdci šumavských hvozdů a vybízí k novému, pozornému čtení tohoto málo klasického autora.