Román, na kterém autor pracoval v letech 1955 až 1967, spatřil světlo světa poprvé v roce 1968 v USA a v sovětském samizdatu. Příběh sleduje osudy vědců, inženýrů a dalších vzdělaných lidí, kteří byli v padesátých letech v Sovětském svazu politicky uvězněni ve věznici Marfino u Moskvy – místě, kde byl autor sám zadržován. Tito lidé byli nuceni pracovat na výzkumu a vývoji pro komunistický režim. Autor toto vězení, kde bylo zacházení o něco mírnější, označuje za první stupeň pekla, za první kruh. Hlavním motivem knihy jsou rozhovory a debaty mezi lidmi, kteří ztratili všechno, ale přesto si zachovali svou důstojnost. Diskutují o tématech jako je lidská hrdost, věrnost, ideály, umění, smysl života, epikureismus a hledání vnitřního klidu, ataraxie.