Tragédie

Dochovalo se sedm Sofoklsových tragédií v celistvé podobě a množství fragmentů, zejména ze satyrské hry Slídiči, která byla objevena až v roce 1912 v egyptských papyrech. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří tragédie inspirované thébskými mýty. Král Oidipús vypráví o muži, který si nevědomky vzal za ženu svou matku a zabil svého otce, a ukazuje tak sílu osudu. Oidipús na Kolónu popisuje závěr Oidipova života plného utrpení a Antigoné sleduje osud Oidipovy dcery, která se vzepře zákazu a pohřbí svého bratra, za což je potrestána smrtí – příběh o střetu svědomí a povinnosti. Z homérských bájí Sofoklés čerpal náměty pro tragédie Aiás, která zobrazuje dramatickou sebevraždu hrdiny, jenž se morálně staví nad bohy, Élektrá, pojednávající o osudu Élektry, dcery Agamemnona, a Orestově pomstě, a Filoktétés, psychologicky propracovaný příběh homérského hrdiny. Poslední dochovanou tragédií jsou Tráchíňanky, které líčí smrt Hérakla a předcházející rodinné spory. Sofoklés, jehož hry jsou dodnes uváděny, patří mezi nejvýznamnější postavy světové literatury a jeho dílo představuje jeden z nejcennějších odkazů antické kultury. V češtině vychází souhrnně poprvé.