Esej zkoumá, jak lidé vnímají přírodu a jak se tento vztah odráží v lidské psychice. Od počátku lidstva vnímáme divokou přírodu i vlastní "divoké" stránky – tedy nevědomé a neovládnuté impulsy – s opatrností a nedůvěrou. Snaha o pochopení a kategorizaci světa je projevem touhy po kontrole a podřízení okolí lidským potřebám. Podle Fowlesových analýz umění byla příroda po staletí vnímána jako hrozba kvůli své nepředvídatelnosti a divokosti, čímž se stala protikladem k lidské touze po řádu a civilizaci.