Strašidelný dům / V noci svatojanské

Povídky o strašidelných domech a pokojích, včetně těch odehrávajících se v hotelových pokojích, jsou oblíbeným žánrem, zvláště ve filmu. Tento motiv, který podněcuje fantazii, inspiroval téměř všechny významné autory strašidelných příběhů k napsání alespoň jedné takové povídky. Obvykle se v nich noví nájemníci nastěhují do domu, o jehož temné historii nic nevědí. Brzy zjistí, že nejsou sami, a buď záhadám domu přijdou na kloub, nebo jsou nuceni se z něj odstěhovat. Karel Weinfurter, český okultista a mystik, věřil, že strašidelné projevy vznikají tam, kde zemřeli lidé s nesplněnými, silnými touhami. Často se v těchto příbězích objevuje i sázka, zda někdo přečká noc ve strašidelném domě, což obvykle končí tragicky. Edward Bulwer-Lytton, proslulý svými historickými romány, napsal i několik strašidelných příběhů, včetně slavné povídky Strašidelný dům. Psychologickou variantou tohoto motivu je povídka Žlutá tapeta od Charlotte Perkinsové-Stetsonové-Gilmanové. Robert E. Howard, autor Conana, napsal působivý příběh Holubi z pekel o strašidelném domě. Motiv strašidelného domu a pokoje se objevuje i v moderních hororech, například v Hellraiser Cliva Barkera nebo v románu Strašidelný Hill House od Shirley Jacksonové.