Sto ohňů

Povídky se odehrávají v poválečném období a sledují proměny v myšlení a morálce lidí v době budování socialismu v Československu. Autor ukazuje, jak komunistické myšlenky inspirují a sjednocují lidi s pokrokovými názory v kapitalistických zemích. Příběhy, často plné humoru, zachycují například těžkosti otce, jehož syn ve škole předčil, a pomoc, kterou mu poskytli soudruzi, aby se i v práci choval svědomitě. Dále vyprávějí o sovětském vojákovi, který naučil číst a psát moravskou stařenku, o snech sovětských zemědělců o uměleckém vyzdobení kolchozu, o rozruchu, který způsobil sovětský voják v německém městě pokřtěním dítěte vodou z Volhy, o německých pionýrech pomáhajících obětem nacismu, kterým západní Německo přerušilo podporu, a o kubánském dělníkovi, který i po ztrátě zraku při mírové demonstraci díky sovětským přátelům pocítil sílu mezinárodního boje za mír na festivalu v Berlíně.