Stanislav Komárek ve třetím díle svých memoárů zkoumá a hodnotí neobyčejná léta pandemie koronaviru v letech 2020–2022. Ptá se, proč byla tato doba tolik posedlá myšlenkou na smrt, a zda je vůbec možné ji trvale potlačovat, když je přirozenou součástí života. Zvažuje roli médií a klade si otázku, zda rok 2020 nepředstavuje zásadní historický zlom srovnatelný s rokem 1914. Komárek se zamýšlí nad pronikáním náboženského myšlení do nečekaných oblastí, nad fungováním kolektivní projekce Stínu podle Jungovy psychologie a nad ochotou lidí vzdát se svobody ve jménu zdánlivé bezpečnosti. Zpochybňuje, zda únavou ze svobody nezačal posun k posílení státní kontroly, a ptá se, proč se zájem o pandemii s vypuknutím války na Ukrajině tak rychle vytratil, přičemž ohnisko strachu se přesunulo na vnějšího nepřítele. Nakonec se ptá, jakým směrem se bude dál vyvíjet euroamerická společnost.