Spolek osamělých srdcí

Motiv staršího muže toužícího po mladé ženě je známý už od starověku a často je zobrazován s komickým efektem, díky nesouladu mezi oběma postavami. V nové knize Ladislava Pecháčka, rekonstruované z nalezených počítačových záznamů, se tento motiv objevuje v podobě pravidelných setkání pana Kocoura, šedesátníka, a sedmnáctileté studentky Jitřenky. Jitřenka panu Kocourovi přepisuje scénář k filmu, na kterém se snaží pracovat. Díky filmovému stylu vyprávění sledujeme nejen vývoj nerealizovatelného scénáře, ale i proměnu vztahu mezi oběma hrdiny, který přesahuje běžná klišé. Už v názoru knihy je skryt vzkaz o pocitu osamělosti v moderním světě. Autor, lékař a autor pentalogie o Básnících, umí mistrně kombinovat humor a smutek, v tomto případě zkoumá existenciální samotu. Jeho postavy, i přes marnost osudu, se nevzdávají a bojují s okolím. Smutek a zamyšlení se skrývají za komickými situacemi, podobně jako ve starších knihách jako *Dobří holubi se vracejí* nebo *Vážení přátelé*. Pecháček potvrzuje své místo mezi současnými českými spisovateli nejen skvělými dialogy, které kritizují moderní fráze a showbyznys, ale i zájmem o to, jak lidé komunikují a nerozumí si. Setkávání staršího muže a naivní dívky má jako v tragikomedii nečekané zvraty a vážné následky, protože oba jsou citliví a zranitelní. Jejich hra, která má oživit jejich životy, je zábavná, ale zároveň i nebezpečná.