Člověk je ze své podstaty společenský a potřebuje s druhými komunikovat. Ladislav Pecháček, autor známého filmového cyklu o Básnících, se proto ve své nové knize nebojí využít nekonvenční formu – předkládá čtenářům rozhovory zaznamenané různými způsoby: telefonem, v restauraci, odposlechy, nebo dokonce policejními protokoly. Ukazuje tak, jak moc v životě toužíme po tom, aby nás někdo poslouchal, i když jsme v hloubi duše spíše samotářští.
Pecháček, mistr černého humoru a lékař, který se zabývá „veselou vědou o smutných věcech“, ve dvanácti krátkých příbězích zkoumá psychopatologii lidské osamělosti. S hořkým sarkasmem se snaží zjistit, co může člověk, kterého život semlel, očekávat, zvláště pokud nemá svůj osud plně v rukou.
Kniha však není jen smutným pohledem na svět. Vedle povídek o zahořklém starším muži upozorňuje na jazyk, kterým postavy mluví. Autor je fascinován češtinou, ať už je ostrá a ironická v hospodské mluvě, nebo nesrozumitelná v úředních textech. Vždy však odráží vnitřní stav toho, kdo ji používá.
V jeho příbězích se objevují lidé ze „starých struktur“ s výčitkami svědomí, alkoholici, neúspěšní milenci, dívky bez rodičovské lásky, neuznaní umělci, povrchní celebrity i lidé trpící Alzheimerovou chorobou. Všichni jsou křehcí a neschopní překonat vlastní problémy, a proto se za peníze obrací na ty, kteří jim slibují pomoc. Jenže život je často groteskní a plný nepříjemných překvapení.