Kniha se zabývá rozsáhlou proměnou společnosti ve druhé polovině 20. století – prudkým nárůstem počtu a významu adolescentů. Autor zkoumá specifické myšlení této generace, která se nachází v období otevřených možností a neurčitosti. Tento jev, posílený po druhé světové válce v době přechodu k postindustriální společnosti, vedl ke vzniku kultu věčného mládí. Ten se projevuje neomezenými ambicemi, odmítáním autorit a vírou v neomezenou svobodu volby. Kniha ukazuje, jak tento kult ovlivnil postmoderní myšlení a jak přetrvává i v současné hypermoderní společnosti. Autor argumentuje, že tento pečlivě budovaný kult mládí narušuje skutečné společenské vztahy a skrývá skutečnost, že očekávání kladená na mladé lidi pocházejí zvenčí – z potřeb ekonomiky, politiky a médií. Kult věčného mládí tak odvádí pozornost od skutečných problémů, kterým čelí nové generace, a zároveň neustále žene všechny věkové skupiny k vyšší výkonnosti ve prospěch zisku velkých korporací a finančních trhů.