Kniha esejů Odsouzeni k modernitě v jednadvaceti kapitolách ukazuje, že moderní společnost se nevyhnula cyklickému vývoji, jak ho vnímali už staří Řekové. Problémy, kterým čelíme od počátku moderní doby, se sice obalují do nových forem, ale v podstatě zůstávají stejné. Stejně jako dříve, i dnes jsme bezmocní je řešit a stěžujeme si na stejné věci – na krutost osudu, nespravedlnost, finanční machinace a korupci v politice. Jan Keller nachází důkazy tohoto opakujícího se schématu v literatuře 19. a 20. století, a dokonce i v jevech, které se obvykle připisují postmoderní společnosti. Jeho analýza literárních děl překvapivě koresponduje s pozdějšími sociologickými teoriemi.