Somár je Švajčiar

Často se mě lidé ptají, proč píšu. Někdy odpovím seriózně: abych zanechal odkaz pro budoucí generace. Jindy si trochu zažertuji: protože mě nikdo neposlouchá. Postupem času jsem si ale uvědomil, že psaní je pro mě způsob, jak se zlepšovat. Stejně jako by učení mělo rozvíjet učitele, léčení lékaře a zahradničení zahradníka. Až potom přichází na řadu čtenář, žák, pacient, ten, kdo užívá plodů zahradníkovy práce. Možná to zní pateticky, ale je to tak. Než jsem si to uvědomil, nevěděl jsem, že píšu pro radost. Teď už to vím. Protože podle statisíců čtenářů mých knih se moje radost z psaní přenáší i na ně. Po těch tisících přečtených stránkách máme spolu skoro rodinný vztah. Proto si dovoluji nabídnout návod, jak žít mezi lidmi. Jsou to mé zkušenosti, úvahy, prohry, výhry, pády i vzlety, i když vím, že zkušenost se nedá přenést. Některé z nich jste možná už četli, vím, já jsem četl Senecu, Tolstého či Peteraje a čtu je stále znovu. Pravdu si je třeba připomínat, vracet se k ní, žít ji. Aby nám nezůstala obyčejná jako reklama. Pokud máte pocit, že píšu pravdu, mám radost. Ale i když si to nemyslíte, budu respektovat váš názor. Stejně jako bych respektoval názor švýcarského farmáře, který před vojáky sfanatizovanými nenávistí zachránil život svému oslíkovi legendárním prohlášením „Osel je Švýcar!“ Kéž bychom všichni takhle příkladně zachraňovali své osly. Je mi ctí, že se na vytvoření této knihy se mnou podílel spisovatel, výtvarník, filmový tvůrce, animátor, ilustrátor a skvělý člověk Ivan Popovič. A přidal se k němu i jeho neméně skvělý syn Dávid. Kresby jsou tak výstižné, až mám pocit, že neilustrují můj text, ale já komentuji Ivanovy obrázky. Takže pokud se vám náhodou nebude chtít číst, stačí si pořádně prohlédnout ty nádherné kresby. Ivane a Dávide, patří vám moje velké poděkování.