Když mu učitel na základní škole nabídl místo nedostatečné známky „dostatečnou“, pokud přepracuje slohovou práci na téma Můj sen, Tomáš to odmítl: „Nechte si vy svou dostatečnou, já si nechám svůj sen.“ Své přání vyjádřil jednou větou: „Jednou obuji celý svět.“ O čtyřicet let později už svět skutečně obouval. Jak se mu to podařilo? Jak začal, vytrval a zvítězil? Hlubokou vírou ve svůj cíl, v sebe sama, ve svou vůli a odvahu. Slova pro něj byla jen začátkem činů, nekupoval si lidi, ale získával si jejich důvěru, a místo prázdných slibů šel osobním příkladem. Desatero bylo pro něj základním životním i podnikatelským pravidlem.