Tato novela z roku 1913 představuje závěr určité etické a umělecké fáze autorova psaní. Zabývá se otázkou souladu mezi duchem a tělesnými smysly, mezi morální a estetickou krásou. Hlavní postavou je stárnoucí spisovatel, který dosáhl technické zdatnosti ve své práci, ale ztratil v ní hlubší smysl a odpojil se od skutečného života. Během pobytu v Benátkách se setká s mladým, okouzlujícím chlapcem. Toto setkání s plností života v něm vyvolá tvůrčí krizi, která nakonec vede k jeho duchovnímu i fyzickému zániku.