Éra Thomase Manna, tedy léta 1875 až 1955, se shodovala s významným obdobím německých dějin a projevovala se určitým zdrženlivostí vůči psaní autobiografií. Mann sám necítil potřebu sepsat svůj životní příběh, přesto do své tvorby vkládal tolik osobních zkušeností, že jeho dílo a osobnost jsou nerozlučně spjaty. Pokud se ho okolnosti dotazovaly na jeho život, neposkytoval ucelené životopisy, ale spíše se vyjadřoval v obsáhlých přednáškách a esejích, v poznámkách o rodině a přátelích, nebo v odpovědích na otázky týkající se jeho práce, náboženství, hudby či psychoanalýzy. Thomas Mann se vnímal jako zástupce své doby a jeho vyjádření o sobě samém jsou cenným svědectvím o duchovním životě jeho generace.