Kniha představuje kritické zamyšlení nad postavením Ruska a jeho vztahy se zbytkem světa. Autor se ostře vyjadřuje k politickým, ekonomickým a především národnostním změnám v zemích, které vznikly po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991. Solženicyn rozpad SSSR odmítá, zvláště pak odtržení Ukrajiny. Jeho názor je, že národy v rámci mnohonárodnostního sovětského státu žily, s výjimkou případů diskriminace Židů, převážně v souladu a míru. Autor nově vzniklým státům vyčítá upřednostňování vlastního národního jazyka a kultury na úkor ruské, což podle něj vede k marginalizaci ruského obyvatelstva. Místo parlamentní demokracie navrhuje návrat k tradičním ruským zemstvům jako formě lidové samosprávy. Celé dílo je silně prosyceno nacionalistickými a šovinistickými tendencemi.