Rudý havran / Nový don Quijote

Jiří Kolář (1914–2002) napsal ve 30. letech rozsáhlou skladbu *Rudý havran*, kterou označil jako román-reaforu. V roce 1936 ji poslal Vítězslavu Nezvalovi, svému oblíbenému básníkovi. Dílo se stalo legendou české literatury 20. století, ale text zůstával dlouho neznámý, dokonce i pro samotného Koláře. V polovině 90. let ho objevili Petr Kotyk a Jan Šícha z Literárního archivu PNP v Praze a představili ho na Kolářově výstavě v Památníku národního písemnictví. O *Rudém havranovi* informoval Vladimír Karfík v katalogu výstavy *Surrealismus v Československu 1929–1953* (1996). Způsob, jakým byl Kolářův raný text, pohybující se na hranici prózy, poezie a hry s jazykem, znovuobjeven, je sám o sobě pozoruhodný. K edici *Rudého havrana* byla přidána i dosud neznámá raná básnická tvorba z let 1934–1938, s názvem *Nový don Quijote*. Obě díla ukazují Kolářovu fascinaci surrealismem, ale zároveň již naznačují jeho vlastní, experimentální přístup k jazyku, který ho od surrealismu odlišuje a v následujících letech ovlivní tvorbu celé generace, zejména ve výtvarném umění v celosvětovém měřítku. Ediční přípravu provedli Vladimír Karfík a Marie Langerová, doprovodnou studii napsala Marie Langerová. *Rudý havran* a *Nový don Quijote* tvoří třetí svazek edice *Skrytá moderna*, která se snaží představit významnou éru českého literárního umění v novém světle. Tato kniha je obzvláště zdařilým příkladem snahy o oživení české moderny. Skladba *Rudý havran* z roku 1936 a básně z *Nového don Quijota* z let 1934–1938 jsou vydávány poprvé a splňují tak přání mnoha čtenářů, kteří si přáli od Koláře přečíst něco nového. K tomuto studijnímu vydání obou básnických skladeb napsala podrobnou a poučnou předmluvu Marie Langerová, která knihu spolu s Vladimírem Karfíkem připravila.