Kniha zkoumá vývoj moderního umění skrze vzájemné působení reality a poezie. Představuje souhrn studií Hanse Effenbergera, které se zabývají tím, jak umělecké dílo funguje na kompoziční i existenční úrovni, a jaké jsou vztahy mezi uměním a skutečným světem. Autor se zamýšlí nad vnitřními konflikty umělecké tvorby, jejím proměnlivým vývojem a významem iracionality. Tvůrčí proces vnímá jako napětí mezi představivostí a rozumem. Kniha se věnuje absurdnímu umění, dadaismu, poetismu, surrealismu a dalším avantgardním směrům, a také práci významných osobností jako Karel Teige, Mikuláš Medek, Zdeněk Havlíček a Miroslav Nápravník.