Básně Vratislava Effenbergera se odlišují od typické surrealistické poezie v přístupu k představivosti. Místo metafor založených na přivlastňování se Effenberger soustředí na vytváření obrazů, které připomínají filmové scény. Jeho poezie je osobitá a zároveň nejednoznačná, často se rozvíjí jako vizuální sekvence. Některé básně působí jako živé obrazy, jiné jako rituální zaklínadla. Proto se dají vnímat jako „kapesní filmy“ – malé, přenosné světy, které nabízejí alternativu k rychlému tempu současných videí.