Kniha Modely a metody představuje klíčové teoretické dílo Vratislava Effenbergera. Vznikala v letech 1966–1970, doplněná o texty z poloviny 70. let. Autor v ní rozvíjí a aktualizuje surrealistické myšlení, kritizuje tehdejší konzumní společnost a navrhuje surrealistickou odpověď na psychosociální problémy. Současně rozpracovává teorii vztahu mezi intelektem a imaginací a snaží se propojit surrealismus s psychoanalýzou a československým strukturalismem. K vydání knihu připravil Šimon Wikstrøm Svěrák, který ji opatřil obsáhlým komentářem a studií. Podle Effenbergera je humanismus především schopnost tvořit, a heslo „všechnu moc imaginaci!“ neznamená moc v tradičním slova smyslu, ale spíše sílu přítomnosti, která se odlišuje od humanismu potlačujícího kreativitu.