Román sleduje život Olega Kostoglotova, muže poznamenaného osudem a neustálým vyhnanstvím, který v polovině padesátých let nachází útočiště na onkologické klinice v Taškentu. Je to doba krátce po Stalinově smrti a popravě Beriji, kdy se v zemi začínají probouzet první známky změny. Na klinice se potkávají lidé z různých prostředí – členové strany, političtí vězni, zástupci národů deportovaných Stalinem a místní obyvatelé, lékaři i pacienti. Spojuje je společný boj proti rakovině, nemoci, která přináší strach, smrt a konec veškerých nadějí. V této situaci, kdy se hroutí veškeré jistoty, se odehrávají příběhy lásky a naděje. Nádory, sarkomy a metanoblastomy nejsou jen fyzickou realitou pacientů a lékařů, ale také symbolem rakoviny lží, pokrytectví, násilí a útlaku, která pronikla do všech vrstev ruské společnosti.