Publicistika 2: Výtvarné eseje a kritiky 1905-1920

Šestý svazek Spisů Josefa Čapka uvádí edici jeho výtvarné publicistiky – rozsáhlé a dosud málo prozkoumané části jeho díla. Čapek se této oblasti věnoval po celý život, souběžně se svou literární a výtvarnou tvorbou. Jeho první článek o výtvarném umění vznikl v roce 1905, kdy studoval na Uměleckoprůmyslové škole, a poslední napsal pro Lidové noviny v létě 1939, krátce před zatčením. Tato kniha se zaměřuje na léta 1905–1920, během nichž Čapek postupně získával výraznou pozici v předválečné avantgardě. Ve svých textech se nesnažil pouze o popis výtvarného života, ale i o jeho aktivní ovlivňování. Podporoval nové umělecké směry, zdůrazňoval nezávislost umění na realitě a učil lidi vnímat krásu moderních forem. Jeho články sledují důležité události české výtvarné scény, od činnosti tradičních spolků po nové proudy, a v rámci možností informují i o uměleckém dění v Paříži a Berlíně. Během první světové války, kdy byl výtvarný život omezený, se Čapek věnoval obecnějším teoretickým úvahám a rozvíjel svou vlastní interpretaci moderního umění, která směřovala k modernímu primitivismu. Zpřístupnění těchto textů přispívá k hlubšímu pochopení teoretických základů Čapkovy tvorby a nabízí cenný zdroj pro studium české předválečné avantgardy.