Hlavní hrdina hry Adam se rozhodne zničit svět výstřelem z kanónu negace. To se mu povede, ale Bůh mu umožní (a vlastně i přikáže) stvořit svět od základů znovu. Otázkou je jen jaký. Po R.U.R., Krakatitu se ve spolupráci s bratrem Josefem vrátil Karel Čapek k tématu konce světa. Férie Adam Stvořitel reaguje někdy až parodicky na politická hnutí, která přinášela jednoduchá a přímočará řešení: anarchismus, socialismus, komunismus a fašismus.
V osmém svazku edice Skrytá moderna chceme upozornit na literární historií opomíjený Almanach na rok 1914 (1913). Nejvýznamnější skupinové vystoupení předválečné avantgardy se poměrně dlouho připravovalo, souběžně s přípravou byla organizována také skupinová čtení, doprovázená diskusemi navazujícími na velkou generační polemiku z roku 1912. Do plánovaného druhého ročníku almanachu se počítalo též se spoluprací absentujících generačních souputníků (R. Werner, F. Langer, E. Taussig, P. Křička), avšak pokračování v nastoupené cestě znemožnily události první světové války, na jejíž fronty byli někteří účastníci odvedeni (S. K. Neumann), jiní během ní podlehli nemoci (O. Theer), další padli (E. Taussig). Umělecky nevyvážené příspěvky Almanachu manifestačně deklarují přihlášení k soudobému, dynamicky se proměňujícímu životu lidské civilizace. K jeho zachycení má sloužit v poezii volný verš (K. Čapek), v próze pak synchronní polyperspektivnost přenesená do literatury z výtvarného kubismu (J. Čapek). Oproti artificiálnosti symbolistně-dekadentní generace a jejímu opovrhování přítomným děním se autoři Almanachu, pod vlivem vitalismu i futurismu, hlásí k životu „tady a teď“ a výše oceňují snahu hledat inovativní přístupy v umění než dokonalou formu výsledného textu. Zdůrazněním uměleckého syntetismu, sepětím s dalšími uměleckými obory (výtvarné umění, hudba) a obratem k „živému životu“ představuje Almanach důležitý mezník ve vývoji české literatury, předznamenávající vystoupení poválečné avantgardy. – Vychází ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci.
Básně vycházející z konkrétních zážitků i vzpomínek a upínající se k existenciální reflexi údělu člověka vydaného vládě zla. Verše jsou vzdálené optimistickému patosu a rétorice. Roku 1980 byla kniha rozšířena o překlady básní a vydána pod titulem Oheň a touha.
První svazek Spisů Josefa Čapka obsahuje jeho samostatné prozaické a dramatické práce do roku 1930. Chronologicky řazené texty dokládají Čapkovo stylistické hledání a reakce na soudobé avantgardní směry. Svazek obsahuje povídkové soubory Lelio a Pro delfína, ovlivněné především expresionismem a kubismem, dále několik samostatných povídek, dvě krátká filmová libreta a dvě alegoricko-utopická divadelní dramata. Soubor uzavírá baladická povídka Stín kapradiny.
Obsahem 2. svazku Spisů Josefa Čapka jsou tři zralé práce z posledního desetiletí autorova života: Kulhavý poutník, Psáno do mraků a Básně z koncentračního tábora. Esej Kulhavý poutník (1936) vydal Josef Čapek rok před svými padesátinami. Autor a jeho druhé já, vzájemně se doplňujíce, opravujíce a ponoukajíce, vedou zde živou rozpravu o podstatných setkáních na cestě životem: s tělem, duší, různými věky člověka, smrtí, přírodou, uměním. Dotekem doby silně poznamenán je posmrtně vydaný (1947) svazek Psáno do mraků. Je to proud krátkých, často aforisticky vyhrocených deníkových úvah o věcech umění, situaci národa, mravnosti – extrakt Čapkovy tvůrčí a životní zkušenosti, moudrá a zároveň nekompromisní kniha moralisty a demokrata. Rukopisy Čapkových vězeňských básní a básnických překladů přinesli do vlasti, po autorově anonymní smrti někdy v dubnu 1945, až přeživší koncentráčníci (Básně z koncentračního tábora, 1946). Jde o jakýsi experiment naruby. Čapek, milující moderní poezii, nevázal se tu jejím kánonem, protože sám se básníkem necítil a protože chtěl být přístupný všem spoluvězňům, kteří se k tajeným opisům jeho veršů dostanou. Ti, kdo nemají smysl pro osobité a nové, jež už ohlašuje příští literární časy, mají sklon odsouvat tyto tři Čapkovy knížky na okraj české literatury. Soudíme naopak, že v ní patří k jejímu jádru: k jejím hodnotám nejryzejším a nejtrvalejším.
Třetí svazek Spisů Josefa Čapka obsahuje pohádku O tlustém pradědečkovi a loupežnících (zahrnutou do knihy Karla Čapka Devatero pohádek, 1932), dále zdramatizovanou, samostatně knižně vydanou verzi Dobře to dopadlo aneb Tlustý pradědeček, lupiči a detektivové z roku 1932, knihu Povídání o pejskovi a kočičce. Jak spolu hospodařili a ještě o všelijakých jiných věcech (1. vyd. 1929, 4. vyd. 1937; svazek zahrnuje rovněž – poprvé knižně – hry pro loutky Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen a Jak děti dělaly s pejskem a kočičkou Mikuláše, jež vznikly ze dvou povídání a vyšly v roce 1932 v časopisu Loutkář) a v původním znění cyklus vyprávění Povídejme si, děti, který Čapek napsal a nakreslil pro Dětský koutek Lidových novin v letech 1929–1933 (v roce 1954 jej pak vydal Miroslav Halík).
Dějiny zblízka obsahují soubor satirických, většinou protifašistických kreseb. Nejznámější je cyklus Diktátorské boty, k němuž napsal předmluvu Josef Hora. Knihu vydal nakladatel František Borový v roce 1949.
Známé pohádky – Velká kočičí pohádka, Pohádka psí, Pohádka ptačí, První loupežnická pohádka, Pohádka vodnická, Druhá loupežnická pohádka, Pohádka tulácká, Velká policejní pohádka, Pohádka pošťácká a Velká pohádka doktorská - patří v tomto souboru mezi stálice základního fondu literatury pro děti společně s kouzelnými ilustracemi Josefa Čapka.
Feuilleton z roku 1920 s autorovým frontispicem a obrazem na obálce. Vyšlo jako XVII. neprodejný soukromý tisk Kmene, klubu nakladatelů v Praze, věnovaný účastníkům slavnostního večera u příležitosti 50. narozenin Josefa Čapka.
Antologii uspořádal Jan Alda. Do obsáhlé antologie básní, opěvajících krásu rodné země a teplo domova, byly vybrány jednak texty národních písní, jednak díla klasiků české poesie i význačných autorů novějších
„Dva chlapci, kteří pouštěli do světa své duhové fantazie“ – tak charakterizovali sami sebe s časovým odstupem autoři próz vycházejících v letech 1907–12 po různých časopisech, když je v přísném výběru vydali v knize Krakonošova zahrada (1918). Kouzlo naší edice, která si do svého názvu duhové fantazie vypůjčila, tkvív tom, že poprvé shrnuje ranou tvorbu Karla a Josefa v úplnosti. Nabízí beletrii, kterou bratři Čapkové společně napsali v době svého „prvního mládí“, a umožňuje dnešnímu čtenáři sledovat krok za krokem jejich vynalézavý a bujný vstup do literatury. Činí tak otiskem původních časopiseckých verzí a chronologickým řazením všech próz – včetně těch juvenilií, které byly vydány jen jednou, před půlstoletím, a dalších kratších textů knižně dosud nepublikovaných. Svazek podepsaný „firmou“ Bratři Čapkové obsahuje také dvě rané společně napsané hry, commedii dell’arte Lásky hra osudná a první verzi Loupežníka, vzniklou za jejich pařížského pobytu v roce 1911. Kniha Duhové fantazie je volně ilustrována kresbami a grafikami Josefa Čapka z let literární spolupráce obou bratří.
Publikace seznamuje s méně známými pracemi autorů - filmovým librety. Každý z nich je zastoupen dvěma texty.Tyto základní texty jsou doplněny souborem článků, které se zamýšlí nad podstatou a vývojem filmu a komentářem k filmům natočeným dle jejich libret.
Milé děti, v tomto Povídání o pejskovi a kočičce se dozvíte, jak jsme hráli divadlo a co bylo na Mikuláše. Poznali jsme, že když je člověk nemocný, nemůže ven a musí ležet v postýlce, má dlouhou chvíli a když přijdete někoho takového navštívit, uděláte mu tím velikánskou radost. Pěkně si sedněte a přečtěte si naše povídá...celý text
Podle Josefa Čapka z jeho knihy Povídání o pejskovi a kočičce nakreslil Jaroslav Doubrava. Tato kapitola byla v knihách vydaných za vlády komunistické lůzy cenzurována.
Tato studie byla vydána jako soukromý a neprodejný tisk k 7. sjezdu moravských knihomilů v Břeclavi. Vytištěno 180 číslovaných výtisků, z nichž čísla 1-160 věnováno účastníkům sjezdu.
Zde čtenářům předkládáme Čapkovu úvahu na téma knižních obálek a ukázku 128 knižních obálek, které vytvořil osobitou technikou linorytu pro řadu nakladatelství - Aventinum, Fr. Borový, B. M. Klika, Čin, A. Srdce, V. Vokolek a další. // V Čapkově podání se z původně merkantilní grafiky stává grafika umělecká, nadčasová a výtvarně neuvěřitelně inspirativní.
Krakonošova zahrada spadá do rané tvorby bratří Čapků. Obsahem jsou především povídky, úvahy, aforismy, teorie a filozofie. Autoři čerpají z krásného prostředí svého mládí – okolí Úpy. Tam však autoři poznali továrny s dělnickou třídou, špinavé dělnické čtvrtě, neřest a bídu. Tyto dvě tváře světa ovlivnily jejich budoucí tvorbu. Krakonošova zahrada je dílo, které se snaží o zdravý pohled na nepřirozenost člověka i věcí.
Ve svazku jsou soustředěny rané prozaické práce bratří Čapků, jež vycházely časopisecky v letech 1907-1912. Z nich nejranější, Juvenilie, jsou knižně vydávány poprvé. Shromážděno je tak několik desítek novinářských črt, krátkých povídek, aforismů a obsáhlejších novel, v nichž se odráží vývoj od dekadentních výstředností studentských let k tvorbě umělecky hodnotné, naplněné "požitkem ze světa". Tematicky jde o tříšť neobyčejně pestrou, v níž se střídají náměty historické, exotické, fantastické, detektivní, romantické, reportážní i filosofické. K vydání připravil a ediční poznámku napsal Miroslav Halík. Doslov napsal Jaroslav Janů. Krakonošovy zahrady vyd. 7., Zářivých hlubin vyd. 5., Juvenilií vyd. 1., V Československém spisovateli 1. vyd.
Co jsem na světě uviděl. Polemický filozofický esej z roku 1936, který spadá do posledního období autorovy literární tvorby a je počítán mezi jeho nejvýznamnější opusy díky snaze o postižení smyslu a podstaty lidské existence.
Výběr úryvků z knih Kulhavý poutník, Psáno do mraků a veršů ze sbírky Básně z koncentračního tábora. Doslov napsal Jaromír Pečírka. Výtvarný doprovod tvoří reprodukce obrazů Josefa Čapka.
Jednoaktová divadelní hra Karla Čapka a jeho bratra Josefa Čapka. Hra byla napsána roku 1910 a poprvé vyšla rozdělena na tři části v časopise Lumír v roce 1911. Hlavní ispirací byla komedie dell'arte. Z té jsou zachovány především typy charakterictické pro tento typ lidového divadla.
Divadelní hry bratří Čapků jsou parodiemi a satirickým zobrazením soudobé společnosti. Jejich prvotina Lásky hra osudná (1922) je komedie založená na slovních hříčkách a duchaplných dialozích. Poslední společné drama Adam stvořitel (1927) ztvárňuje myšlenku, že současný svět je sice špatný, ale každý pokus jej násilně změnitje marný.
Výbor z poválečných fejetonů a drobných publicistických textů, v nichž se projevuje prostřednictvím reflexe nejvšednějších témat Čapkův humanismus a zároveň nedůvěra k sociálním experimentům.
Svazek je věnován Čapkovi - publicistovi a obsahuje soubor fejetonů a drobných publicistických textů (Ledacos) a satirický ilustrovaný fejeton (Umělý člověk).
Čapek se o tomto souboru svých prvních samostaných povídek sám vyjadřuje: „Mínil jsem skládati literaturu asi tak jako hudbu, ovšem ne hudebností slohu, ale samotným způsobem skladby. Zároveň zůstává ale ve mně mnoho z malíře; proto to nejsou příběhy s časovým rozvinutím, ale věci kladou se k sobě spíš symfonicky a klenou se jakoby kolem sebe; žádná anekdota, děj…“
Tento svazek obsahuje kromě souboru aforismů Psáno do mraků celé samostatné prozaické dílo Josefa Čapka. Vzniká tak pozoruhodný obraz jeho tvůrčího vývoje – od válečného zoufalství, které se projevilo v Leliovi ztotožněním předmětné skutečnosti a chaosu a východiskem ve snové niternosti, přes optiku dětského světa, příběh viny a trestu ve Stínu kapradiny, k rezignaci na principy epické beletrie a k příklonu k reflexivnímu přístupu k existenciální problematice, který nechává nahlédnout i do základů osobnosti velkého malíře.
Výbor z milostné korespondence českých spisovatelů 19. a 20. století počínaje K. H. Máchou a konče Jiřím Ortenem, doplněný reprodukcemi předních českých malířů tohoto období. 1. vydání neprodejná členská prémie