Nadrealistická hra ve dvou dějstvích s prologem, která v roce 1917 měla premiéru v divadle Maubel na Montparnasu. Je to živá a satirická úvaha o nízké porodnosti ve Francii. Dílo, ilustrované Josefem Šímou, je významné tím, že poprvé nese název „surrealistické drama“. Spíše než klasické drama se jedná o text určený pro jeviště – libreto či scénář. Autor se záměrně vyhýbá tradičním dramatickým prvkům, jako je děj, propracované postavy a konflikt. Dílo se tak stalo klíčovým manifestem divadelní avantgardy a předzvěstí absurdního divadla. Příběh se odehrává v Zanzibaru a sleduje feministku Tereziu, která se vzpouzí proti roli matky a promění se v muže jménem Tirézie. Její opuštěný manžel pak během jediného dne počne přes 40 000 dětí.