Příslušník StB Miroslav Pich-Tůma

Předmětem nové monografie je životní příběh Miroslava Pich-Tůma, postavy symbolické pro upevňování moci KSČ v Československu. Miroslav Pich-Tůma, narozený v roce 1919 ve Východních Čechách, se zapojil do levicového hnutí před nacistickou okupací a v roce 1940 emigroval do SSSR, kde prožil počátky německo-sovětské války a účastnil se komunistického odboje. Po absolvování vojensko-politických kurzů byl v říjnu 1944 vysazen jako komisař výsadku Mistr Jan Hus do protektorátu a do konce války bojoval v partyzánském hnutí na Českomoravské vrchovině. Po válce se angažoval v partyzánském hnutí, krátce v politice KSČ, ale od roku 1946 působil ve zpravodajské struktuře Zemského odboru bezpečnosti, plnil úkoly pro KSČ proti ostatním stranám a po reorganizaci v roce 1948 se stal příslušníkem Státní bezpečnosti. Během krátké doby se výrazně zapsal do dějin komunistického násilí, podílel se na vraždách, mučení a zneužívání moci, a pro přílišnou brutalitu byl koncem roku 1949 ze Státní bezpečnosti propuštěn. Po ročním působení v jiném úseku se na počátku roku 1951 dostal do vln čistek v KSČ a bezpečnostních složkách. V inscenovaném procesu s tzv. sabotéry v StB byl prezentován jako vykonavatel rozkazů zrádců. Po propuštění z vězení v roce 1957 pracoval jako horník a díky vazbě a rozsudku si získal pověst oběti, což napomohlo jeho rehabilitaci jako účastníka protinacistického odboje. Navázal kontakty s historiky a v roce 1968 byl znovu zatčen v souvislosti s vyšetřováním zločinů minulosti. Proces se sedmi příslušníky StB umožnil otevřenou diskusi o násilí a zneužívání moci Státní bezpečnosti a o přenesení odpovědnosti na vykonavatele. V době normalizace nebyl soudně postižen, ale nebyl ani plně přijat stranou a věnoval se péči o partyzánské tradice. V devadesátých letech se dostal do centra pozornosti médií, ale diskuse byla ovlivněna nedostatkem informací. V roce 1995 se Miroslav Pich dobrovolně odebral ze života. Jeho osobnost je klíčem k pochopení mechanismu ovládání Československa po válce. Nová monografie mapuje jeho životopis, postavy zapomenutých spolupracovníků StB z doby kolem roku 1948 a detailně popisuje zločiny Miroslava Picha. Zabývá se také snahou obětí o spravedlnost a procesem interpretace jeho minulosti. Monografie odkrývá neznámé aspekty jeho osobnosti, vztahy s historickou obcí a pomáhá pochopit uchopení moci KSČ, proces sebeidentifikace vykonavatele se systémem a možnosti zneužití moci.