Žijeme, abychom objevovali a nechali se překvapovat. V dnešní době máme na výběr: můžeme se denně divit novým věcem, nebo se smířit s tím, že už nás nic nepřekvapí. Změnili jsme se a při svém pokroku jsme si často přidělali další starosti. Máme se teď zbavit alespoň jedné? Sedmnáctá sbírka básní Márie Novákovej je kritickým pohledem na společnost, na to, co vytváříme a čeho se snažíme dosáhnout. Je to dílo o rozporuplnosti lidské mysli, která se někdy bezcílně vrhá proti překážkám, a zároveň o síle, která nám umožňuje překonat pocit bezmoci. Básně pojednávají o ztracených iluzích, nejisté budoucnosti a o strachu z neznáma, které nás obklopuje i uvnitř nás samotných.