Poutníkův lidický průvodce

Poutník, kterého sledujete v této knize, je sice literární postava, ale při psaní jsem měl pocit, že jsem ho již mnohokrát potkal a s ním i vedl rozhovory. Zná ho část mého já, která v sobě nese protikladnou dvojí podstatu. Jedna část je plná pochybností a otázek, zatímco druhá disponuje pamětí, vědomostmi a zkušenostmi, a proto dokáže odpovídat. Právě proto mi je tento poutník blízký. Věřím, že bez neustálého kladení otázek a hledání odpovědí se nemůžeme vydat na žádnou cestu, a už vůbec ne do Lidic. Téma Lidic je totiž samo o sobě dvojí, a to z mnoha úhlů pohledu. Na jedné straně stála klidná, česká vesnice, jejíž obyvatelé žili poklidným životem, dokud je lidská krutost nevrhla do nevídané zkázy, která otřásla celým světem. Na straně druhé je to tragédie nevinných, kterým je nespravedlivě přisuzována vina. A přesto z této hrůzy vzejímá i nejkrásnější poznání – život vždycky zvítězí nad smrtí, byť za strašlivou cenu. Takovéto rozpory a dilemata nelze ignorovat. Je možné jen přihlížet a mlčet? Poutník proto prochází starými Lidicemi, které pro něj nikdy nepřestaly existovat, a otevírá vzpomínky na dobu, která byla poznamenána těžkou prací a měřena zvony kostela sv. Martina. Poté však přišlo peklo a zloba, a poutník z něj vystoupí, aby zjistil, že jméno vesnice, která měla být vymazána z paměti, se rozletělo po celém světě. To je má česká země, můj domov, a proto je tu naděje na vzkříšení, byť zatížené stíny minulosti. Působení Památníku Lidice v novém tisíciletí ukazuje směr, kterým se ubíráme – především směrem k mladé generaci. Je to cesta otázek a odpovědí, cesta k nezapomínání a varování před současnými nebezpečími. Je dobré přijít do Lidic. Je dobré vědět, jak se do Lidic chodí. Přemysl Veverka