V románu Věčné údolí Javoříčka se prolíná historie s fikcí v příběhu Miloše Doubka, pětadvacetiletého učitele z Litovle, a Věry Zárubové, studentky gymnázia, která žije střídavě v Praze a Luké u Javoříčka. Osudy Miloše a Věry, stejně jako jejich rodin, ukazují, jak tehdejší láska mladých lidí byla posilována společným odporem proti okupaci. Příběh také odhaluje, že myšlenky českého národního obrození, které před více než sto lety prosazovali vzdělaní vlastenci v boji za emancipaci českého národa a proti německému vlivu, nacházely silné opory i v době nacistické nadvlády.