Posvícení bezdomovců

Bezdomovectví je téma, které se často diskutuje, ale málokdy se mu věnuje skutečně podrobná pozornost. Sociolog Jan Keller tuto mezeru v poznání novým způsobem vyplňuje. Rozlišuje dva druhy bezdomovectví: fyzické, jako konečný důsledek sociálního vyloučení, a statusové, které se týká lidí ze středních vrstev ohrožených poklesem sociálního postavení. Autor postupně zkoumá problematiku ztráty domova a její dopad na komunity a sociální hnutí, sleduje vývoj konceptu sociální exkluze a popisuje, jak na ztrátu domova reagují lidé, kteří se ocitli na okraji společnosti. V nových sociálních hnutích hledá myšlenky, které přispěly k rozvoji postmoderního myšlení. To vnímá jako poslední službu, kterou lidé ze servisní třídy poskytují systému, který je zbavuje jejich původních výhod. Autor rozlišuje dva typy postmodernismu – služebný a karnevalový – a ukazuje, jakým způsobem postmoderna ve skutečnosti posiluje systém, který kritizuje. Kniha se na závěr věnuje analýze sociálního konstruktivismu a jeho různým podobám, které se liší mírou zdůrazňování subjektivity vnímání reality.