Poslední kabriolet

Na začátku knihy září kabriolet sytě zelenou barvou, novotou. I když se jedná o robustní Packard, přezdívají mu Císařovna, protože dokonale vystihuje jeho majestátnost. Na konci knihy už Císařovna nezáří tak jasně, kožená sedadla jsou popraskaná a auto samo je trochu unavené. Přece jenom, za sebou má tři desetiletí. Ale mnohem hlubší stopy zanechala na svých majitelích. Byli jich pět, pět přátel a bezstarostných studentů v době, kdy se Evropa více zajímala o Hitlera než Amerika. Tam měli jiné starosti: swing Bennyho Goodmana uváděl mladé lidi do extáze, kdo by myslel na něco jiného než na zábavu a užívání si života. Do Tichomoří a na evropská bojiště odjížděli američtí muži v obrovském počtu a v šoku, i když bigbandy stále hrály. Domů se vraceli jen ti šťastnější. A z těch zase jen ti, kteří dokázali překonat trauma mládí, které bylo násilně přerušeno válkou, a pokračovat v životě, jako by se nic nestalo. Stalo se, ale Císařovna, jako by se to netýkalo. Dál odráží na své kapotě ubíhající roky a střídající se majitele, kteří vyrostli ze studentů v občany rozporuplné země, obyvatele nejisté zeměkoule, kteří se snaží pochopit všechno kolem sebe a smířit se s rozčarováním, které nahradilo prvotní radost, se středním věkem, který přišel s koncem mládí, a nakonec i s další válkou, která se jich dotýkala jen naoko… Americký autor Anton Myrer (1922–1996) napsal řadu knih (například Velká válka), ale teprve v románu Poslední kabriolet (1973) vytvořil dílo, na které nezapomene nikdo, kdo ho jednou přečetl. Tato dojemná, humorná, sentimentální i tragická generační výpověď o významné části uplynulého století se tak zařadila mezi nesmrtelná díla americké prózy. Páté upravené vydání v českém jazyce.