Pod císařskou šibenicí

Kdyby se vzbouřenci dostali dále na jih – což nebylo vyloučeno – a získali vojenskou posilu a podporu od místních obyvatel, mohlo dojít k revoluci v této části Čech. Takové obavy vyjádřil hrabě Maxmilian Coudenhove, místodržitel v Čechách, v dopise vídeňskému ministrovi vnitra z 24. května 1918, kde hodnotil vzpouru 7. střeleckého pluku v Rumburku. Nejtěžší službu měl v té době na Monte Cristallu, hoře věčného ledu a sněhu, četa podporučíka Aloise Káry. Výstup na horu byl náročný a nebezpečný, vyžadoval šplhání po laně a úrazy byly běžné. „Sám“ – vzpomínal podporučík Kára – „jsem při výstupu na Monte Cristallo viděl na skalách i na laně lidskou krev.“ Okolí tvořil jen led. Zákopy i ložiska pro spánek byly v ledu, pohřbívalo se do ledu. Legionáři si zde zasloužili alpinské klobouky. První světová válka se často jeví jako romantická, a někteří dokonce kritizují Masaryka za rozbití habsburské monarchie. Tato povrchnost však vede k absurdní směsi neznalosti a zkresleného pohledu na historii. Pravdu nám spíše přiblíží díla jako Zjevení Sv. Jana, Haškova pera či film Signum Laudis. Válka let 1914–1918 byla šílenstvím, kde neexistovali hrdinové, pouze oběti. Za hrdiny lze považovat ty, kteří se jí pokusili postavit, zastavit ji nebo alespoň změnit její směr a potrestat viníky. Tato kniha přináší dva příběhy o lidech, kteří válce řekli ne. Jedni se snažili o mír v císařské uniformě, druzí bojovali za konec války a samostatnost svého národa. Příběhy rumburských vzbouřenců a československých legionářů-průzkumníků v Itálii si zaslouží pozornost i po 90 letech, a to i přes snahy o jejich zkreslení. Historie rumburské vzpoury a činnost elitních průzkumných jednotek čs. legií na italské frontě jsou cenným příspěvkem k debatě o českých vojácích za 1. světové války. Kniha nabízí nejen zajímavá svědectví o našich předcích, ale i unikátní fotografie a dokumenty.