Paměti

Významný historik náboženství, filozof, spisovatel a publicista (1907–1986) ve svých vzpomínkách vypráví o dětství v Bukurešti za první světové války, o prvních přátelstvích a zálibách v přírodních vědách, filozofii a literatuře. Popisuje také svůj odchod do Kalkaty, který zásadně ovlivnil jeho další život. V Indii studoval u filozofa S. Dásgupty, žil v izolaci u Gangy a hluboce se seznámil s myšlenkami jógy. Po návratu do Rumunska se aktivně podílel na kulturním životě, přednášel dějiny indické filozofie na Bukurešťské univerzitě a získal uznání jako romanopisec. V důsledku kritiky jeho děl tradicionalisty musel v 30. letech univerzitu opustit a vstoupil do diplomatických služeb, působil v Anglii a Portugalsku. Jeho literární a badatelská práce však pokračovala. Po druhé světové válce se do Rumunska již nevrátil a musel znovu budovat svou kariéru historika náboženství, dokud nedosáhl uznání ve Francii a následně ve Spojených státech, kde pro něj byla speciálně zřízena katedra. Jeho mladistvá výzva k tvůrcům, aby pracovali s maximálním nasazením, se stala programem jeho vlastního života. Eliadův život byl plný intenzivní práce, která vyústila v rozsáhlé a významné badatelské dílo. Ve svých Pamětech se snaží živě zachytit svět a jeho skrytý smysl a zároveň sleduje svůj odborný vývoj na pozadí historických událostí. Jeho beletristické schopnosti se projevují v poutavém stylu psaní.