Palomar je poslední rozsáhlé dílo Itala Calvina, v němž autor opět zkouší neotřelou formu. Kapitoly knihy se podobají básním v próze, ale zároveň je lze chápat jako zvláštní spojení románu, básně a eseje. Hlavní postava, pan Palomar, navazuje na řadu podobných postav z Calvinových předchozích knih – bystrých pozorovatelů a přemýšlivých jedinců. Podle Calvina je totiž pozorování světa naší nejdůležitější činností. Pan Palomar se však nesnaží svět jen vidět a pochopit, ale i přesně popsat a vyjádřit slovy. Otázkou je, zda je možné svět autenticky zachytit subjektivním pohledem, zda se pravda skrývá v samotném okamžiku a jak uchopit to, co dosud nebylo zapsáno. Calvino sám knihu popsal jako příběh muže, který se snaží krok za krokem dosáhnout moudrosti, ale zatím svůj cíl nedosáhl.