V povídkách souboru T nula Italo Calvino navazuje na témata a postupy z Kosmických grotesek a ukazuje, že jeho experimentální přístup zůstává živý. Calvino věřil v úzké spojení literatury a vědy a považoval vědecké myšlenky za inspirativní zdroj pro zkoumání základních otázek existence a vztahu člověka k vesmíru. První část souboru přináší příběhy vyprávěné proměnlivým vypravěčem Qfwfq, zatímco triptych Priscilla se zaměřuje na život v mikroskopickém měřítku. Poslední povídky autor sám charakterizoval jako deduktivní, soustředěné na konkrétní okamžiky a situace. Všechny texty společně zkoumají nespočet možností, které se skrývají v každém okamžiku a ovlivňují budoucí vývoj. Calvino vnímá vyprávění i život jako neustálé rozvíjení se mnoha potenciálních cest, jejichž kombinace nikdy nemůže být zcela vyčerpána.