PS: Chybíš mi

Milá Melrose, pamatuju si tě jako naprostou cizinku. O chvíli později jsi už bydlela u mě. A pak, při našem třetím setkání, jsi mi dala najevo, že mi budeš pěkně ztrpčovat život. Zpíváš ve sprše tak nahlas, že spotřebuješ veškerou teplou vodu, a máš neuvěřitelně silnou vůli. Neustále mi komplikuješ věci. Ale i přes to všechno se mi nedaří na tebe zapomenout. Upřímně… nemůžu tě dostat z hlavy. Chtěl jsem ti to říct. Chtěl jsem si s tebou promluvit, překonat svou pýchu, změnit svůj život a ukázat ti stránku mě, kterou nikdo jiný nezná… jenže pak přišlo to přiznání a všechno se změnilo. Byla to taková rána, že jsem zůstal bez dechu. Nevím, jak jsem to mohl přehlédnout. Sutter PS: Chybíš mi.