V šestnácti letech jsem si byla naprosto jistá, že si ho nikdy nevezmu. Dohodli jsme se na tom a dokonce jsme to potvrdili písemným slibem, podepsaným vlastní krví. Byl to jediný bod, ve kterém jsme se v životě shodli. Svět ho zná jako prince Juliana, vévodu z Montcroix, a budoucího krále Chamontu. Má okouzlující přízvuk, královské chování a oslnivý vzhled – je prostě neuvěřitelně pohledný. A je obklopený nespočtem dívek, které by pro možnost stát se jeho manželkou udělaly cokoliv. Je považován za nejžádanějšího muže na světě. Já ho ale znám jen jako syna otcova nejlepšího přítele – otravného kluka, který mi každé léto ztrpčoval život. Rodiče si našeho vzájemného nesnášení nevšimli a s úsměvem mluvili o našich budoucích zásnubách…