Tři eseje významného německého filozofa představují základy vědosloví, jeho postavení ve filozofii a vliv na utváření lidského sebevědomí. Esej „O pojmu vědosloví“ definuje principy této filozofické teorie, která zkoumá možnosti lidského poznání – vědosloví je tedy věda o vědě. Veškerý vědecký výzkum by měl směřovat k nejvyššímu cíli, k „zušlechťování lidského rodu“, a vědecká komunita by měla šířit humanitu v nejširším slova smyslu. „Druhý úvod do vědosloví“ zkoumá podstatu Já a srovnává ji s Kantovým systémem. Zároveň zdůrazňuje zásadní rozlišení mezi subjektivitou a individualitou, jehož opomíjení brání správnému pochopení vědosloví. „Pokus o nové podání vědosloví“ navrhuje novou metodologii pro vědosloví. Základní větu o principu sebevědomí již nevnímá jako samozřejmý axiom, ale jako postulát – pravidlo, které určuje jednání vedoucí k utváření Já. Axiom je věta, která formuje teoretické poznání, zatímco postulát předepisuje konkrétní postup. Praktické myšlení se tak má stát základem pro teoretické poznávání.